Z vrznutím se otevřely dveře,
"Blik" ozvalo se, když někdo rozsvítil,
táta uslyšel, že něco vrže
a potichu se napřímil.
Se strachem ze schodů,
jako duch sešel,
uslyšel šustění,
pak do spíže vešel.
Uviděl zloděje v pyžamu,
jak pojídá sladkost,
nebyl to zloděj, ale jeho syn,
teď prosil o milost.
Říkal, že se prostě neubránil,
té vůni jako med,
a otec mu v mlsání nezabránil,
místo toho si kněmu sed.
Pak přišla ještě maminka,
tak všichni se sešli,
do malinké spižírny,
se tak tak vešli.
Tak pojídali sladkosti,
až do pozdní noci,
ale z přebytku cukru,
teď nebudou spát moci.
Tak končí náš příběh,
o na sladkostech závislosti,
že sladkosti zdravé nejsou,
je vážně k zlosti.
