Sen???

27. září 2012 v 20:12 | Michelle |  Poezie
Touto básní bych chtěla všem připomenout, že nic netrvá věčně, a aby každý svůj den prožili jako by byl jejich poslední.

Otvírám oči a na hvězdy vidím,
v dálce slyším houkání soví,
dneska spím na stromě, uprostřed lesa,
kde budu spát zítra. Kdo ví?

Chci otevřít oči, ale má víčka,
již službu mi vypověděly,
nořím se do světa snů a vidím,
co nikdy lidské zraky nespatřily.

Čas tady plyne, rychleji než jinde
a já stárnu rychlostí světla,
podívám se na své ruce zvrásněné,
abych z nic něco vyčetla.

Zírám a nevidím, nic než jen vrásky,
snažím se vzpomenout si, co dělám tady,
má paměť neslouží už tolik let,
už má své chyby, už má své vady.

Cítím jak slábnu, jak ochabují mé ruce,
cítím jak v hlavě mé se zatmívá,
má víčka těžknou, udržet se nedají,
a oko za okem se mi zavírá.

A potom tma...

Když probudím se, dojde mi,
že čas se stále zrychluje
a že život můj, ač pomalu
ke konci se schyluje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bazalka Bazalka | Web | 1. října 2012 v 16:32 | Reagovat

Špičková báseň.Máš pravdu. Člověk má jen jeden život,tak by si ho měl pořádně užít než skončí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama